Reisen, Unterkunft, Urlaub, Freizeit

Vorige Seite

Jaroměřice nad Rokytnou

Barokní zámek

V roce 1512 patřila tvrz, chráněná vodním opevněním, Janu z Pernštejna, jenž ji postoupil Meziříčským z Lomnice. Ti ji přestavěli na renesanční zámek, který se dochoval ve zdivu nynější budovy. Po roce 1609 vlastnil sídlo Zikmund z Tiefenbachu a později je koupili Rechenberkové ze Želetic; pro účast na protihabsburském odboji jim však bylo jaroměřické panství zabaveno. Po bitvě na Bílé hoře je získali Questenberkové, kteří se zasloužili o jeho barokní podobu. Projekt vypracoval známý rakouský architekt J. Prandtauer (1658 - 1726), stavební úpravy probíhaly v letech 1700 - 1737. Současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzského typu. Jan Adam z Questenberka organizoval téměř půl století na zámku rušný kulturní život. Jaroměřice měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Jeho smrtí vše utichlo. Majitelé se zde často střídali až do roku 1945, kdy se zámek stal vlastnictvím státu. Podélná dvoupatrová hlavní budova rovnoběžná s řekou Rokytnou a prostoupena dvěma příčnými křídly, na konci rozšířenými a obepínajícími čestný dvůr. V prodloužení na druhou stranu svírají parter francouzské zahrady. Na západě je se zámkem spjat farní a zárověň zámecký kostel sv. Markéty s kopulí a dvěma věžemi. Vstup z čestného dvora do vestibulu zámku opticky zdůrazňuje rizalit zakončený atikou a trojúhelníkovým štítem. Průčelí zámku člení ve vhodně odstupňovaném rytmu pilastry procházející dvěma podlažími. Pravoúhlá okna, v každém patře jiných rozměrů, mají prohnuté nadokenní římsy s klenáky. Umírněný ráz členění odpovídá plně vyváženosti hmot a rovnováze svislých a vodorovných poměrů stavby. Sedlové střechy kombinované s mansardovými kryjí celý komplex. Na osu vstupu navazuje v přízemí trojlodní vestibul, který prostupuje celou hloubku hlavního křídla, stejně jako hlavní sál téže plochy umístěný nad ním. Obě tyto prostory propojuje hlavní schodiště. Sál obdélného půdorysu má stěny obložené dubovým dřevem, plasticky dělené. Výzdobu doplňují portréty předků v nadživotní velikosti a keramická kamna. Strop zdobí fraska se symboly ročních období a lidských činností. Ze sálu je přístup do řady pokojů prvního patra. Původně zde byly kromě obytných místností knihovna, galerie, čínský kabinet, koncertní síň, divadlo, taneční a hudební sál s bohatou malířskou výzdobou. Na vnitřní výzdobě pracovali štukatéři Girolamo Alfieri (1724 - 1727) a Josef Canoni z Prahy. Malbou kulis pro divdlo byl pověřen Giusseppe Galli - Bibiena, výtvarník vídeňské opery, a Domenico Francia. Dokladem dobového příslušenství šlechtického sídla z 1. poloviny 18. století je sala terrena s bazény, umístěná v západnhí části zámku. Zdobí ji drsná omítka s mušlemi a štukovými medailóny. Bezbariérový přístup do zámku.

Zdroj : pamětihodnosti.cz

Vorige Seite