Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Černovice

Vrch Hradiště u Černovic

rozšířené v Poohří od třináctého do osmého století před naším letopočtem. První písemná zmínka o Černovicích pochází z roku 1281.
Ložiska tvrdého křemence a pískovce z Hradiště využívali lidé z širokého okolí patrně od samotných počátků osídlení. V místech starých lomů, kde kámen těžili, zůstaly dnes jenom prázdné propadliny s drobnými zbytky pískovcové stěny, ale s množstvím úlomků, které lze srovnávat s kamenem využitým na stavbách v širokém okolí.
Název Černovice může být zkomoleným tvarem původního jména "Žernovice" vycházejícího ze slova žernov (tj. mlýnský kámen), který tak označoval obec kameníků nebo ložisko kamene.
V účtech ze stavby kostela v Mostě z počátku šestnáctého století se dozvídáme, že při ní byl používán kámen z lomu v Černovicích. Místní pískovec byl využit již na stavbu presbyteria kostela sv. Kateřiny v Chomutově ve třináctém století a na přelomu patnáctého a šestnáctého století také v kostele sv. Barbory v Horní Vsi. Tato skutečnost byla prokázána porovnáním načervenalých bloků kateřinského kostela se zbytky kamene v opuštěném černovickém lomu.
Největší sláva černovických kameníků spadá mezi léta 1680 až 1720. Z této doby známe několik místních mistrů. Byl to Urban Engel, který mimo jiné vytvořil sochu Madony s dítětem v roce 1688. Dalšími mistry byli Christoph Oswald Tieze, Johan Behr, Hittl a Prokopec, který pocházel z Prahy a přišel sem jako kamenický tovaryš. Posledními černovickými kamenickými mistry z konce devatenáctého století, než došlo k uzavření lomů, byli Ehm a Kühnl.
Kamenictví v Černovicích zaniklo roku 1880. Zůstala zde ale celá řada památek. Je to především Tiezův - Hanlův dům čp. 80 s kaplovou nikou s Kristem trpitelem z roku 1696. Mariánský sloup vytvořil kameník Urban Engel v roce 1688. Jeho obnovu provedl v roce 1840 kameník Karel Bertl. V roce 1702 vytvořil Johan Behr kvádrovou kapli. Tato kaple, doplněná sochami sv. Jáchyma, sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny, byla zbořena v roce 1968.
Stejně nenávratně jsou ztraceny další doklady umu místních mistrů jako socha sv. Jana Nepomuckého, kříž sv. Laurentia a Boží muka z roku 1694 při staré cestě do Kralup. Z černovického pískovce jsou i sochy Trojičního sloupu na chomutovském náměstí vytvořené Ambrožem Laurentiem v roce 1697; a další sochy vytvořil na Trojičním sloupu sochař Tobiáš Seiberger v roce 1719. V roce 1725 pak rodina Wolfova objednala poslední sochařskou výzdobu sloupu u černovického mistra Jana Osvalda, který obdržel sto padesát zlatých za obvodovou kazatelnu, kterou do roku 1732 doplnil sedmi velkými sochami a dvojicí andílků světlonošů.
Po vyčerpání pískovce vhodného pro sochařská díla se dále na Hradišti těžil křemenec. Používal se pro výrobu mlýnských kamenů a důležitých stavebních prvků (jako například sloupy, překlady a nárožní armatury). Poslední křemencové kvádry z Hradiště byly použity na stavbu řetězového mostu v Postoloprtech a najdeme jej na řadě mostních oblouků pod náspem železniční trati do Vejprt.

Zdroj : http://www.nastup.cz

Zpět na předchozí stránku