Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Vyhlídka Ústecka

Větruše

stala dominantou celého Ústecka a vyhledávaným cílem turistů.
Objekt s rozhlednou leží na levém břehu Labe v Ústí nad Labem.
K rozhledně se lze pohodlně dostat buď pěšky přímo z centra Ústí nad Labem po žluté turistické značce (přibližně 1 km), nebo autem, když v Ústí nad Labem odbočíte z Žižkovy ulice za čerpací stanicí vpravo mezi haly a na další odbočce pojedete opět vpravo. Po asfaltové silničce dojedete až k rozhledně.
Přesně v roce 1839 zde místní usedlík Johann Thomas hledal pramen pro studnu a náhodou tu objevil silné základové zdi hradu. Ještě v témž roce zhotovil stavební plán, který počítal se zkrášlením Ferdinandovy výšiny (dřívější název vyvýšeniny) a zbudováním výletní restaurace, ke které by vedly upravené cesty. V roce 1847 byla stavba restaurace dokončena.
Vznik honosné restaurace na Větruši, často též nazývané Zámeček, se však datuje až v době o půl století pozdější. To když do tohoto místa směroval svoje aktivity ústecký Spolek pro České Středohoří. Vrchol Větruše si totiž v roce 1895 vybralo vedení spolku jako místo pro postavení honosného restauračního a výletního objektu, který měl sloužit jak spolkovým a turistickým účelům tak nejširší veřejnosti. Aby mohlo svůj plán zrealizovat, muselo nejprve za 25 tisíc zlatých odkoupit pozemek od bývalého majitele a strhnout starou již nevyhovující restauraci. Hned poté vyhlásilo soutěž o nejlepší architektonický návrh. Jako vítěz z ní vyšel stavitel Alwin Köhler. K rozhodnutí výběrové komise jistě přispělo i to, že pan Köhler se již jednou (při stavbě první rozhledny na Brandu) na akcích spolku podílel. Mluvila však za něj i kvalita a rychlost, s jakou práce odváděl. Jestliže 13. července 1896 padlo rozhodnutí o výstavbě, o měsíc později již byly hotovy podrobné stavební plány, 15. října byl položen základní kámen a rok nato, 17. října 1897 byla celé dílo v hodnotě 30 tisíc zlatých slavnostně dokončeno.
Restaurace na Ferdinandově výšině se brzy poté stala centrem spolkového i společenského života obyvatel Ústí. V přízemí se nacházel velký sál vhodný pro konání schůzí i na pořádání plesů. Další sál se nalézal o patro výše. Pro náročné hosty byly k dispozici hostinské pokoje a na studenty se pamatovalo s levnou ubytovnou. Nádherný pohled na soutok řek Labe a Bíliny i na vzdálenější vrcholky Středohoří a Krušnohoří nabízela terasa třicetimetrové vyhlídkové věže. Okolí restaurace dotvářel park s lavičkami, kuželníkem, tenisovými kurty a také s malým zvěřincem. Konávaly se zde lidové slavnosti i promenádní koncerty.
Po roce 1945 se vrchu vrátil starý český název Větruše, který přešel i na restauraci. Objekt byl na základě Benešových dekretů předán nakrátko do národní správy a v roce 1950 převedena pod Československou obec sokolskou v Praze. V roce 1953 pak přešla pod správu Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Od roku 1954 spravoval Větruši národní podnik Turista Praha, od roku 1958 pak Restaurace a jídelny.
Společenským duchem žila Větruše až do konce šedesátých let. Posléze začala sloužit jako ubytovna pro zahraniční montéry a jelikož jich zde bydlelo několik desítek, získala Větruše i nevzhlednou přístavbu. Restaurace byla z důvodu nevyhovujícího vodovodu uzavřena. Právě v tomto období začal celkový úpadek zámečku (v pol. 80. let objekt zcela uzavřen), který definitivně korunovala malá privatizace v 90. letech.* Objekt měnil majitele a občané Ústí museli přihlížet tomu, jak stavba - ponechaná svému osudu - rychle chátrá. Osudným datem se stal 13. červenec roku 2000, kdy požár pohltil střechu vyhlídkové věže?

Zdroj : rozhledny.webzdarma.cz

Zpět na předchozí stránku