Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Tajemství Tádžmahálu

Tádžmahál - symbol dokonalé architektury

Už při vyslovení jména Tádžmahál ucítíte něco tajemného a zvláštního. Samotný název byl odvozen od jména šáhovy manželky, perské princezny ?Mumtáz Mahal? (Ardžumand Bano Begum), která byla milovanou ženou pátého mogulského císaře Šahdžahána, který vládl v letech 1627-1658.
Perská princezna Mumtáz Mahal zemřela při porodu svého čtrnáctého potomka, roku 1629, měla 36 let a byla již 17 let vdaná. Předtím než zemřela, prosila svého muže Šahdžahána, aby jí slíbil 4 přání:
- aby postavil palác Tadž
- aby se znovu oženil
- aby chodil k jejímu hrobu pokaždé v den výročí její smrti
- aby se staral o jejich děti

Císař natolik miloval svou ženu, že ihned po její smrti začal se stavbou paláce. Stavba začala v roce 1631-1653(1648 dle UNESCA), trvala dlouhých 22 let, podílelo se na ní 20 tisíc lidí a 1000 slonu, kteří zajišťovali dopravu. Materiál byl dovezen z celé Indie a střední Asie, bylo použito 28 různých druhů drahokamu a polodrahokamu, které byly zasazeny do mramoru. Celý palac je postaven z bílého mramoru, svou barvu ovšem mění podle denní doby a říká se, že má znázorňovat princezniny nálady. Tádžmahál je muslimskou stavbou, postavenou na základě mughalské architektury a umístěný je u břehu špinavé řeky Jamuny, o jejíž vodě se říká, že je svatá. Mně připadalo, že řeka se pomalu ztrácí a přeměňuje v poušť.

Před vstupem do samotného paláce vás uvítá pískovcově červená vstupní brána, překrásná, veliká a hodna toho, abyste jejím vchodem vstoupili do zahrad paláce a uviděli onu nádhernou, bílou a neuvěřitelné velkou stavbu lásky. Je pravda, že záře paláce vás oslní již zdálky pouhým okem ještě pře vstupem do brány. Ta má symbolizovat předěl mezi světem smyslů a ducha. Pro muslimy je bránou do ráje.

Ohledně samotné stavby je mnoho dohadů, tajemství a pověstí. Někteří historici říkají, že vedoucím architektem byl Peršan z města Širazu, jiní, že jim byl jistý Benátčan a další z dohadů je Francouz. Ať už to byl kdokoliv z nich, za to, že dal život této stavbě lásky podle pověsti zaplatil krutou daň. Vypráví se, že v 17. století neexistoval žádný ochranný patent, který by omezil vybudování podobné stavby, a proto se císař rozhodl useknout ruce a vytrhnout jazyk autorům projektu. Jedna indická legenda říká, že původní architekt udělal ve zdi prasklinu, díky níž se dovnitř paláce dostala kapka deště. Císař nechal prozkoumat zdi celého paláce, ale nikdo z odborníků nic nenašel. V den, kdy císař nechal zmrzačit původní architekty, na jeho tvář ukápla kapička vody ze stropu paláce.

Další z legend, která vypovídá o neskonalé lásce císaře k Mumtáz Mahal (vyvolená paláce) oplývá pověstí, že císař byl ztrátou své nejbližší, nejdražší princezny natolik zdrcen, že mu jeho černé vlasy a vousy smutkem zbělaly. Další osud císaře nebyl o nic veselejší, protože byl uvězněn svým vlastním synem Aurangzebem do nedaleké pevnosti, kde mu jedinou útěchou byl výhled na Tadž. Aurangzeb poté bojoval se svými bratry a lidé ho neměli rádi, protože na ně uvalil velké daně. Jeho netolerantnost a neoblíbenost urychlily úpadek mughalské říše.

Zdroj : www.garida.cz

Zpět na předchozí stránku