Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Vranovská přehrada

Zámky a hrady kolem Dyje

než kdekoliv jinde v tuzemsku. Když prší, nad špičkami stromů se vznáší mlžný opar a zčeřená hladina přestává odrážet okolní krajinu.
Při dešti dostane řeka zvláštní odstín, okolní hrady vypadají jako vystřižené z pohádkové knížky a v lesích je zaděláno na houbařské žně. Za hezkého počasí je zas řeka v místech, kde se trošku rozšiřuje, obsypána rekreanty zabírajícími ty nejhezčí kousky písečné pláže.
Ale nejen příroda, kolem je tolik památek, hradů, malebných městeček, vyhlídek a dalších věcí k vidění, že je vyloučené nudit se tady i ve dnech, kdy slunce zrovna nezlatí hladinu Vranovské přehrady. Podyjí je zkrátka zaslíbenou prázdninovou a výletní oblastí, ať už vám k její návštěvě vyjde jakékoli počasí.
Bítovská strašidla
Zastihl vás při vaší návštěvě déšť, nebo jste dostali chuť proložit přírodní zážitky kulturně romantickým intermezzem? V Podyjí není nic jednoduššího! Na výběr tu máte ze zřícenin, klasického hradu i půvabného zámku. Pokud se vaše sny někdy týkaly rytířských soubojů, pohádkových hradů a zakletých strašidel, Bítov vám nabídne jejich zhmotnění v té nejfantastičtější podobě.
Hrad se vypíná na skalním ostrohu jen kousek od soutoku řek Dyje a Želetavky. Původně se v jeho podhradí nacházela stejnojmenná vesnice, ale ta byla při stavbě Vranovské přehrady zaplavena a jedinou připomínkou na ni je kostelní věž, která prý vykukuje zpod hladiny, když je v přehradě zvlášť málo vody. Hrad Bítov pochází z jedenáctého století a jako většina staveb z této doby má za sebou pohnutou historii. Byl významnou součástí pevnostní linie na moravsko-rakouské hranici, vystřídalo se na něm mnoho majitelů a prodělal spoustu přestaveb. Dva z hradních pánů se však do Bítovské historie zapsali výraznějším písmem než ostatní.
Rytíř Smil
Prvním z nich byl rytíř Smil z Lichtenburka, který tady přebýval ve čtrnáctém století a postaral se hradu o soukromé strašidlo. Smil byl prý totiž velkým oblíbencem Karla IV. Na svou oblibu patřičně hřešil a hýřil, co mu fyzické a finanční možnosti dovolovaly. Takový způsob života se silně zajídal knězi Vojslavovi z nedaleké vesnice, který v žádném ze svých kázání neopomenul označit rytíře jako příkladného hříšníka, a dokonce se ho pokusil o morálce poučit i z očí do očí. Celkem podle očekávání pro podobná kázání neměl prchlivý Smil pochopení. Nejdřív nechal milého kněze preventivně pomučit, a když to nepomohlo, ve finále ho dal utopit. Nicméně tím se ctnostného Vojslava na dlouho nezbavil, protože od té doby se nad bítovským nádvořím a hradbami údajně vznáší mlžná postava utopeného kněze, která se vyznačuje velmi dobrým čichem na zatvrzelé hříšníky. Před nimi se potom zastaví a pohrozí jim prstem.
Baronova zvířátka
Druhou význačnou postavou hradních dějin byl poslední majitel hradu, podivínský baron Jiří Haas. K zámku a šlechtickému titulu přišel díky svému otci, který vlastnil prosperující porcelánku, a obé pro svého syna zakoupil. Jiří svého nově nabytého postavení využíval, jak uměl. Okolní šlechta mu nemohla přijít na jméno kvůli jeho původu, ale baronu Haasovi to bylo celkem jedno. Bavil se ponejvíc s obyčejnými lidmi a zvláštní slabost měl pro dcery svých poddaných. Nechal v zámku udělat tajnou chodbu a tou za ním chodilo jeho osmdesát milenek, které si vydržoval až do své smrti, a dokonce jim odkázal velmi štědrou apanáž.
Pokud však navštívíte Borovskou expozici, barona Haase si asi zapamatujete v jiné souvislosti. Založil totiž jednu z největších soukromých zoologických zahrad na světě. Ve svém psinci choval přes dvě stě psů a jednapadesát z nich nechal po jejich smrti vycpat. Mezi nimi lze vidět i vyhynulou rasu stájového pinče, známou z Dobrého vojáka Švejka. Baronova posedlost zvířaty dospěla dokonce tak daleko, že si z Afriky nechal jako domácího mazlíčka přivézt lvici. Pojmenoval ji po své oblíbené postavě: Micimaus. Spala s ním v posteli a baronovi hosté kvůli ní museli při návštěvě hradu fasovat holínky, protože lvice byla velmi hravá a žvýkala návštěvníkům boty.
Pokud vás ani tyto dvě podivuhodné postavy k návštěvě Bítova nezlákají, měli byste vědět, že mimo to se můžete pokochat novogotickými interiéry, přilehlou zoologickou zahradou nebo expozicí strašidel, která je umístěna v bítovském sklepení.
Historický koktejl
V cestě za historií můžete pokračovat i na druhém konci Vranovské přehrady, a totiž na romantickém zámku Vranov nad Dyjí. Půvabný zámek si pro své natáčení několikrát vybrali i filmaři. Vznikla tady například pohádka Nesmrtelná teta, nebo romantický film Andělská tvář.
Jak je u hradů a zámků v okolí Dyje dobrým zvykem i Vranov nad Dyjí strmí na skalnatém ostrohu šestasedmdesát metrů nad řekou. Pokud porovnáte poněkud strohý vzhled Bítova a barokní zdobnost Vranova, může se vám zdát neuvěřitelné, že základy obou staveb pocházejí ze stejné doby. Jenže zatímco Bítov procházel postupnou přestavbou, Vranov postihl v 17. století obrovský požár, který hrad téměř kompletně zničil. To byl impuls, který podnítil šlechtický rod Althanů ke kompletní barokní přestavbě zámku.
I když současná podoba zámku je rozhodně impozantní jako celek, tou nejpůsobivější částí, ať už z hlediska památkářů, nebo běžných turistů, je bezesporu sál předků. Jde o dominantní oválnou stavbu s nápadnou kopulí. Uvnitř jsou rozestavěné sochy představitelů rodu, ale opravdovým skvostem je fascinující stropní freska. Vytvořil ji Johann Michael Rottmayer a oslavuje skutky slavného rodu. Nicméně, i když sál předků je opravdu dech beroucí, všechny interiéry půvabného zámku jsou zařízeny v přepychovém stylu a rozhodně stojí za prohlídku.
Také se můžete vypravit na třetí památku na skále a dopřát si tak i další nádhernou vyhlídku. Nedaleko Bítova se na skalnatém ostrohu vypíná zřícenina hradu Cornštejn. Kdysi to býval jeden z nejlépe opevněných hradů na Moravě a byl obýván až do 16. století. Přístupné jsou jeho rozsáhlé zříceniny, které se obnovují.
A ještě jedna zřícenina se v okolí nachází. Ruiny hradu Frejštejn se pro změnu nacházejí v hlubokém údolí. Hrad proslul ovšem především jako loupežnické sídlo.
Finále u přehrady
Ačkoli památkový koktejl kolem řeky Dyje je bezesporu jedinečný, hlavním cílem většiny návštěvníků bude zřejmě Vranovská přehrada. Ta je mimořádně vhodná pro rodiny s dětmi, protože patří k jedné z nejteplejších nádrží u nás a koupací sezóna tady často trvá až do poloviny září. Navíc se tady nachází množství písečných pláží s pozvolným přístupem do vody, které ocení zvlášť nejmladší členové rodiny.
Přehrada byla vybudována v období první republiky, je dlouhá přes třicet kilometrů, zabírá plochu přes sedm set šedesát hektarů a její maximální hloubka přesahuje pětačtyřicet metrů. U přehradní zdi, která je 292 metrů dlouhá a šedesát metrů široká, najdete elektrárnu se třemi turbínami.
Co se týká možností koupání, na výběr máte ze spoustu přírodních koupališť prakticky po celé délce přehrady. Mezi nejznámější patří koupaliště v Bítově, Chmelnice nebo Lančovská zátoka. Všude, kromě hlavní pláže, která se nachází v samém centru Vranovské přehrady, je koupání zdarma. Na druhou stranu hlavní vranovská pláž zase spolehlivě zabaví vaše děti, protože se tady nachází velký tobogán. Téměř ve všech kempech či koupalištích si můžete zapůjčit šlapadlo nebo loďku. Stejně tak si podmínky na Vranovské přehradě pochvalují i příznivci jachtingu a windsurfingu.

Zdroj : iHNed

Zpět na předchozí stránku