Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Teplicko

Bílka má kapli a tesané "zvláštnosti"

vrchol Milešovky. Někteří dokonce vyndají svačinu a posadí se. To, na čem odpočívají, se nazývá Zvláštnosti.
Podobných "zvláštností", tedy kamenných skulptur, stojí okolo Bílky dalších třináct. Hned vedle kamenných "židlí" je například velký kříž, u jiné cesty představují kamenné sochy poutníka anebo anděla.
Obyvatelé malé vsi v Českém středohoří se rozhodli, že si svou obec zvelebí. Nejprve si na návsi postavili kapličku, pak následovaly kamenné sochy. "Když jsme tady v sedmdesátém šestém začínali jako chalupáři, byly tady dvoumetrové kopřivy," ukazuje Antonín Mühlfait směrem ke kapličce, kolem níž je čerstvě posekaný trávník a udržovaný živý plot.
"A většina domů byly ruiny," dodává Mühlfait a přejede pohledem po opravených staveních.
Jiné vsi dál chátrají
Bílka je typickou sudetskou obcí, kde před válkou žili takřka výhradně Němci.
"Po válce byla Bílka kompletně vystěhovaná a noví obyvatelé tam dlouho hledali identitu. Teď začínají zase obec dávat dohromady. Je to velký počin, jiné vesnice dál chátrají," říká bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal, který se dlouhodobě věnuje proměnami české krajiny.
"Určitě se to tady zatraktivnilo," soudí Miroslav Jedlička, který v Bílce žije bezmála třicet let a je zakládajícím členem občanského sdružení Bílka pod Milešovkou. Bydlí jen pár kroků od nové kapličky a je na ni hrdý.
"Ten křížek na vrcholku," zvedne hlavu. "Tak ten jsem dělal já."
Nápad postavit v Bílce kapličku, se zrodil už počátkem devadesátých let. Ale trvalo šest let, než nízkou kruhovou stavbu s vysokou špičkou vysvětil Josef Koukl, biskup litoměřický.
"Ráz české krajiny, utvářené po husitských bouřích především barokem, je neodmyslitelný od kaplí a kapliček, rozsetých po vesnicích, na křižovatkách cest i ve volné krajině. Nejen, že to dodává pestrosti všednímu životu, ale tím je současně celá krajina jakoby posvěcena a pozdvižena do roviny duchovní," uvedl biskup.
Miroslav Jedlička ze sdružení Bílka pod Milešovkou tvrdí, že by se kapličku nepodařilo dokončit, nebýt architekta Ivana Noska. Tento rodák z Teplicka emigroval před lety do Německa. V Bílce má ovšem chalupu a pravidelně sem jezdí.
Nosek kapličku navrhnul a sehnal díky svým známostem po celém světě významnou část peněz na stavbu, která nakonec vyšla na více než šest set tisíc korun.
Umění i vysypané kvádry
Na vnitřní výzdobě kapličky se podílel další emigrant - profesor Jan Koblasa, který pak navrhl postavit v okolí Bílky kamenné sochy svých žáků a přátel. Jednu skulpturu vytesal sám Koblasa. Díla dostala souhrnný název Cesta přátelství.
"Je to snaha přispět k obnovení přátelských vztahů Čechů a Němců," říká Miroslav Hrubý, starosta Bořislavi, pod niž Bílka patří.
Supermoderní sochy, které vytvořili čeští i němečtí umělci, ale vyvolávají rozdílné reakce. Někdo je z nich nadšen, někomu připadají jako stavební kvádry, které se vysypaly z nákladního auta.
Rozruch mezi místními obyvateli vyvolalo i zjištění, že na jedné ze soch jsou velkým písmem napsány souřadnice Mnichova.
"Je to umělecké vyjádření toho, aby už nikdo nejednal o nás bez nás," vysvětluje Miroslav Jedlička z občanského sdružení Bílka pod Milešovkou. Nedávno dokonce nějaký vandal utrhl ze soch kamenné vizitky a odhodil je v lese.
"Tomu vážně vůbec nerozumím," kroutí hlavou Jedlička.
22. 7. vyšel: Měnící se Smíchov, 5. 8. vyjde: Mizející kolonie.
Cestou na Milešovku
Obec Bílka leží na úpatí Milešovky, jednoho z turisticky nejvyhledávanějších kopců Českého středohoří.
Původní německé obyvatelstvo bylo po válce vystěhováno, dnes má ves asi třicet stálých obyvatel. Do Bílky a okolí však jezdí hodně chalupářů.
Obec zvelebuje místní občanské sdružení, které by teď chtělo dát dohromady zchátralý hostinec a udělat z něj informační centrum.

Zdroj : iHNed

Zpět na předchozí stránku