Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Turecko

Moderní Turecko vzniklo v roce 1923 z pozůstatků otomanské říše

později vstoupilo do NATO. V roce 1974 intervenovalo na Kypru proti řecké armádě a jižní části kyperských Řeků, kteří se snažili sjednotit ostrov pod svojí nadvládou. Severní 37% turecká část ostrova ustavila separátní stát, který - za přítomnosti tureckých vojáků na ostrově - byl uznán pouze Tureckem.
Tradiční rivalita a nedůvěra pochází z historie otomanské říše a obrovských etnických čistek začátkem minulého století, jež znamenaly vyhnání milionů Řeků a Arménů z oblastí kolem Středozemního moře a území přiléhajících k dnešní Arménii a předcházely vznik Republiky Turecko. K organizátorům pochodů, jež končily často smrtí, patřili němečtí důstojníci. Vztahy mezi Řeckem a Tureckem se v poslední době poněkud zlepšily, přestože pokusy OSN o sjednocení Kypru ztroskotaly. Kdo v poslední době navštívil pohraniční oblasti na sever od Araratu, ví, že napětí mezi Arménií a Tureckem stále trvá.
Kurdská otázka
Národnostním problémem v samotném Turecku zůstává kurdská menšina. Upírání základních práv vedlo k hnutí za samostatný Kurdistán, jehož vedoucí silou byla od roku 1984 Kurdská strana pracujících (PKK) - marxisticko-leninská separatistická skupina uplatňující taktiku ozbrojeného boje v jihovýchodní části země. Po zatčení a odsouzení jejího vůdce Abdullaha Ocalana, uneseného v únoru 1999 z Keni, došlo v září téhož roku ze strany Kurdů k vyhlášení jednostranného příměří, jež je až na drobné výjimky dodržováno. V roce 2002 se PKK přejmenovala na Kongres svobody a demokracie Kurdistánu (KADEK) a ten se o rok později transformoval v Lidový kongres Kurdistánu (KHK).
Turecko usiluje o vstup do Evropské unie, a tak se snaží provádět reformy, jež by zemi přiblížily k evropským standardům. Když naposled v Istanbulu zasedali šéfové NATO, za účasti prezidenta USA se zabývali situací v Afghánistánu a komplikacemi v Iráku. Na vývoji v Iráku je Turecko obzvláště zainteresováno, neboť v jeho severní části žije většina Kurdů, kteří si vybojovali značnou míru autonomie a jsou inspirací i přímou pomocí pro Kurdy v Turecku.
Evropa i Asie
Zeměpisně leží tato země v jihovýchodním cípu Evropy a přes úžinu Bospor na východ v jihozápadní části Asie, je součástí Blízkého východu. Mezi Bulharskem a Gruzií hraničí s Černým mořem. Egejské a Středozemní moře je spojnicí mezi Řeckem a Sýrií. Rozprostírá se na území 780 580 km2, z toho vodní plochy činí 9820 km2. Pevninské hranice obíhají zemi v délce 2648 km, zatímco na pobřeží moří mají celkem 7200 km. Klima je subtropické, teplé s teplými suchými léty a mírnou vlhkou zimou, jež dovede být ve vnitrozemí mrazivá a sněžná. Povrch tvoří rozsáhlá náhorní Anatolská plošina v centru a úzké přípobřežní roviny s několika pohořími dosahujícími značných výšek, až k známé hoře Ararat u arménské hranice s 5166 metry.
Pestrou nabídku nerostů představují: uhlí, železná ruda, měď, chrom, antimon, rtuť, zlato, baryt, boritan, celestin, brusný korund, živec, žula, magnezit, mramor, perlit, pemza, pyrity a kaolín. K přírodnímu bohatství patří úrodná půda (34,53 %, celoročně poskytuje úrodu na 3,36 % a zavlažováno je 42 000 km2) a značný potenciál vodní energie. Příroda zde dovede ukázat i krutou tvář, zejména v ničivých zemětřeseních - většinou v severní části země mezi Marmarským mořem a jezerem Van. Mnoho oblastí trpí značným znečištěním prostředí. Moře je nejvíc zaneřáděno čilým lodním provozem v Bosporské úžině. Přírodní podmínky neblaze ovlivňuje všeobecné odlesnění krajiny.
Vysokou strategickou hodnotu představují spojnice mezi Evropou a Asií, mezi Černým a Egejským mořem tvořené Bosporem, Marmarským mořem a Dardanelami a vůči zakavkazským republikám Ararat, na němž podle biblické legendy přistál praotec Noe se svou archou.
Lidé
Turecko má 68 893 918 obyvatel, jejichž průměrný věk je 27,3 roku s roční mírou celkového růstu 1,13 %. Míra přistěhovalectví je nulová. Očekávaná délka života je 72,08 let. HIV/AIDS se vyskytuje u dospělých v méně než 0,1 %. Národnostně zaujímají Turci 80 %, Kurdové 20. Kromě úřední turečtiny se hovoří kurdsky, arabsky, arménsky a řecky. V zemi je 99,8 % muslimů a zbývající 0,2 % jsou většinou katolíci a židé. Turecko má necelých 15 % analfabetů, z toho přes 21 % žen, mužů necelých šest procent.
Státní zřízení a vláda
Turecká republika má užívanější zkrácený název Turecko - Turkiye. Je demokratickou republikou parlamentního typu. Hlavním městem je Ankara. Administrativně se dělí na 81 provincií (iller - singular il): Adana, Adiyaman, Afyon, Agri, Aksaray, Amasya, Ankara, Antalya, Ardahan, Artvin, Aydin, Balikesir, Bartin, Batman, Bayburt, Bilecik, Bingol, Bitlis, Bolu, Burdur, Bursa, Canakkale, Cankiri, Corum, Denizli, Diyarbakir, Duzce, Edirne, Elazig, Erzincan, Erzurum, Eskisehir, Gaziantep, Giresun, Gumushane, Hakkari, Hatay, Igdir, Isparta, Istanbul, Izmir, Kahramanmaras, Karabuk, Karaman, Kars, Kastamonu, Kayseri, Kilis, Kirikkale, Kirklareli, Kirsehir, Kocaeli, Konya, Kutahya, Malatya, Manisa, Mardin, Mersin, Mugla, Mus, Nevsehir, Nigde, Ordu, Osmaniye, Rize, Sakarya, Samsun, Sanliurfa, Siirt, Sinop, Sirnak, Sivas, Tekirdag, Tokat, Trabzon, Tunceli, Usak, Van, Yalova, Yozgat a Zonguldak.
Dnem nezávislosti a státním svátkem na počest výročí vzniku republiky v roce 1923 je 28. říjen. Ústava byla přijata v roce 1982. Právní systém vychází z legislativních pramenů evropského kontinentu a s výhradami respektuje demokratické zásady.
Výkonnou moc zastřešuje prezident zvolený Národním shromážděním na sedm let. Ten jmenuje premiéra. Spolu s místopředsedou nominují a prezident pak jmenuje ministry tvořící Radu ministrů. Poradním sborem je Národní bezpečnostní rada. Vede ji prezident, zasedají v ní nejvyšší představitelé armády a špičkoví ministerští úředníci.
Velké národní shromáždění je jednokomorovým zákonodárným sborem a má 550 poslanců volených na pětileté období. Nejsilnější stranou je nyní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) - se 34,3 % a 368 poslanci má v parlamentu většinu, následována druhou Republikánskou lidovou stranou (CHP) se 175 mandáty. Demokratická levicová strana (DSP) v posledních volbách propadla. Součástí politického systému jsou odborářské organizace, konfederace zaměstnavatelů, obchodní a průmyslové komory. Právní strukturu završuje Ústavní soud jmenovaný prezidentem a Apelační soud jako nejvyšší odvolací instance volená Nejvyšší radou soudců a prokurátorů. Turecko je začleněno v četných mezinárodních strukturách, samozřejmě v OSN a mnoha jeho institucích i přidružených organizacích.
Hospodářství
Rozvoj ekonomiky představuje mix moderního průmyslu a obchodu s tradičním zemědělským sektorem se 40% podílem na zaměstnanosti. Při celkovém počtu pracovní síly 23,8 milionu, pracuje v zahraničí 1,2 milionu. Nezaměstnanost v roce 2003 byla 11,3 %. Stát hraje ještě rozhodující roli v základních odvětvích průmyslu, bankovnictví, dopravě a komunikacích. Největším odvětvím a nejsilnějším vývozcem je textilní a oděvní průmysl téměř výhradně v soukromých rukou. Šestiprocentní růst HDP byl přerušován krizovými otřesy let 1994, 1999 a 2001. Nerovnováhu charakterizoval značný deficit zahraničního obchodu, stále vysoká inflace, nestabilita bankovního systému, nízká míra zahraničních investic a další krizové příznaky. V předloňském roce poskytl Turecku velkou půjčku Mezinárodní měnový fond, podmíněnou drastickými úspornými opatřeními.
Úhrn HDP činil v roce 2003 455,3 miliardy USD, v kupní paritě na jednoho obyvatele 6700 USD a byl vytvářen ve službách z 58,5, v průmyslu 29,6 a v zemědělství z 11,9 %. Téměř pětina obyvatel žije pod hranicí bídy.
Kromě textilního a oděvního průmyslu je rozvinut potravinářský, automobilový, těžební, výroba oceli, petrolejářský, stavební, papírenský, zbrojní průmysl a těžba dřeva. Celkově vzrostl průmysl předloni o 6,7 %. Produkce elektřiny činí 116,6 miliardy kWh (2001) - téměř 4/5 z pevných paliv a přes 20 % v hydroelektrárnách. Těžba nafty je 48 000 barelů za den a při denní spotřebě 619 500 barelů je kryta dovozem. Podobně je zajištěna téměř výhradně dovozem spotřeba zemního plynu - 15,75 miliardy m3 v roce 2001.
Zemědělství produkuje tabák, bavlnu, obilí, olivy, řepný cukr, luštěniny, rozšířený je chov dobytka. Export činil v roce 2003 v FOB paritě necelých 50 miliard USD a tvořily ho hlavně oděvní, potravinářské a textilní produkty, kovové výrobky a dopravní zařízení. Směřoval hlavně do Německa, USA, Británie, Itálie a Francie. Dovoz - zejména strojírenské, chemické produkty, polotovary, paliva a dopravní zařízení - činil v FOB 62,43 miliardy USD a hlavními dovozci byly SRN, Itálie, Rusko, USA, Francie, Velká Británie a Švýcarsko.
Zahraniční zadluženost koncem roku 2003 činila 141,3 miliardy USD a zahraniční pomoc s posledním údajem z roku 2000 byla 400 milionů USD. Měnovou jednotkou je inflační turecká lira - TLR - po značné inflaci minulých let je 1 507 230 TLR za jeden USD v roce 2002.
Komunikace a doprava
V roce 2002 bylo přihlášeno 18 914 900 telefonních stanic a 23 374 400 mobilů. Mezinárodní kód je +90. V oboru probíhá rapidní modernizace. Tři podmořské kabely z optických vláken spojují Turecko rychle a spolehlivě s Itálií, Řeckem, Izraelem, Bulharskem, Rumunskem a Ruskem. Telekomunikační systém je od roku 2002 propojen 12 pozemními stanicemi Intelsat a 328 mobilními satelitními terminály se systémy Inmarsat a Eutelsat. Rozhlasové vysílání zajišťuje 16 AM, 107 FM a šest krátkovlnných vysílačů. Televizních je 635 s 2934 retranslačními převaděči. Uživatelů internetu bylo v roce 2002 na 4,9 milionu a národní internetový kód je tr.
Železnice má 8607 km tratí, z toho 2131 elektrifikovaných. Silnice zaujímají 385 960 km, z toho je 2131 rychlostních, s pevným povrchem 131 226 km. Vodní cesty mají přibližně 1200 km. Plynovody 3177 a ropovody 3562. Gemeilk. Hopa, Iskenderun, Istanbul, Izmir, Kocaeli (Izmit), Icel (Mersin), Samsun, Trabzon - jsou hlavní přístavy. Obchodní námořní flotila má 508 lodí různého typu se 4 666 897 BRT. Celkem 243 lodí je registrováno v jiných zemích. Ze 120 letišť je se zpevněným povrchem 87 a přistávací plochu přes 3047 jich má 16. Ze 14 heliportů startují helikoptéry.
Armáda
Turecko je významným členem NATO a spojencem USA ve strategicky důležitém postavení vůči Blízkému východu a muslimským zemím. Má významnou (i politicky a společensky) dobře vyzbrojenou, početnou armádu. Celkově vojenské služby schopných mužů ve věku od 15-49 let je téměř 12 milionů. Základní vojenská služba je od 20 let. Turecké armádní síly tvoří: pozemní síly, velitelství námořních sil zahrnuje námořní letectvo a námořní pěchotu, dále je to letectvo, velitelství pobřežní obrany a vojenská policie. Vojenské výdaje činily předloni 12,155 miliardy USD a podílely se na HDP 5,3 %.
Sporné problémy
Hlavní problémy mají Turci s Řeckem, spočívají ve sporných nárocích v Egejském moři. Dále jsou tu: stále rozdělený Kypr, sporné hydrologické projekty Turecka usilující o kontrolu vod na horním toku Eufratu, což se nelíbí Sýrii a Iráku. Turecko nesouhlasí s autonomním statusem pro Kurdy v Iráku. Nezaceleny jsou také stále vzpomínky na krvavý exodus Arménů z Turecka, a tak není divu, že hranice do Arménie přes Náhorní Karabach zůstává uzavřena.
Přes Turecko směřuje klíčová komunikace - po moři, souši i letecky - pro heroin z jihozápadní Asie do západní Evropy a dále do USA. Mezinárodní zločinecké gangy mají své centrály v Istanbulu. Zde se také v mnoha laboratořích ve velkém zpracovává dovážené morfium na heroin. Vláda uplatňuje vcelku úspěšně kontrolu zamezující pěstování máku a produkci a odbyt surového koncentrátu opia.

Zdroj : Halo noviny

Zpět na předchozí stránku