Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Podél řeky Mže na Tachovsku

Výlet pro pěší a na kole

(33 km) nebo ve Svojšíně (41 km).
Až opustíme bezprostřední okolí Tachova, čeká nás překvapivě pustá krajina (možnost občerstvení je jen v Josefově Huti a v cílovém Svojšíně). Trasa není pro nízké převýšení náročná, kde s výjimkou exponovanějších úseků v údolí Mže, zejména v okolí Ústí vyžaduje orientační pozornost. Mapa může být velmi užitečná. Z Tachova jsme zvolili zelenou, poněvadž nám umožňuje vychutnat zpětné pohledy na toto město, nejlepší od památníku husitské bitvy u Tachova (2) v roce 1427, postaveného v roce 1971. Kousek za ním v lese se ukrývají Světce (3) a ruiny bývalého zámku a jízdárna, která se pomalu opravuje. Překvapivě rozměrné stavby leží v pustém, pověstmi opředeném Aglájině údolí, do kterého vzápětí sestoupíme, přejdeme Mži, která ho vytvořila, a vrátíme se jím po modré značce do Tachova (5,5).
Za městem projdeme příměstským parkem s alejí u minerálního pramene a po silnici dojdeme do Oldřichova a ještě daleko za něj až k místu, odkud uvidíme místní letiště. Tady uhneme doprava při okraji lesa a lesem pak dojdeme k rekreační vodní nádrži Kumpolec (12) na Sedlišťském potoce. Vytékajícího potoka se držíme kolem Tilpova mlýna k místní komunikaci, po níž se dáme vlevo, a po chvíli se vrátíme na silnici, kterou jsme před půlhodinou opustili. S ní dojdeme k místu opět na Sedlištském potoce, kde nás nedaleko silnice překvapí další monumentální zřícenina, kostela sv. Jana (14,5). Kostel zde údajně stával již v 11. století. Ten dnešní, věnovaný sv. Janu Křtiteli, byl postaven na počátku 18. století, na konci téhož století zrušen a přeměněn na továrnu. Dávno odešli lidé, kterým sloužil kostel a které živila továrna, v pusté krajině zůstala zatím ještě zastřešená stavba se zajímavými malbami, sloužící tak nanejvýš k trampským noclehům.
Čeká nás velmi hezká partie do Janova a pak lesní sestup zpět ke Mži do rekreační kolonie Ústí (20) (soutok Mže a Tiché). S červenou značkou se vydáme doprava a sledujeme v hlubokém údolí zakomponovanou železnici do složitých meandrů řeky, kde ticho opravdu přeruší jen hlomoz vlaku. Dojdeme k hostinci v Josefově Huti (23), kde můžeme projít obcí po silnici bez značky k železniční stanici Pavlovice (24) a zde túru ukončit. Údolí však pokračuje dál a nabízí střídání chatových osad s pustými částmi kaňonu, cesta nás na chvíli od řeky vzdálí do osady Vížka (27) s vyhlídkou na Vlčí horu za údolím Kosového potoka, k němuž nás značka dovede až těsně před jeho soutokem se Mží.
Pak už se trvale držíme Mže, i když se občas ocitáme vysoko nad ní. Na rozcestí se zelenou (32) máme druhou možnost ukončení našeho putování, když se s ní dáme vpravo na železniční stanici Ošelín (33). Nejvytrvalejší pokračují dál při řece, údolí se zvolna rozšiřuje a je stále mělčí, až se ocitneme v cílovém Svojšíně (40,5) s opraveným zámkem (dá se tam i přespat) a zelená značka nás vyvede nad obec ke stejnojmenné železniční stanici (41)

Zdroj : iHNed

Zpět na předchozí stránku