Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Lužickými horami

Kraj hlubokých lesů, luk a potoků

dodávajících této krajině její osobitý ráz. Nejen proto nelze tento malebný kout naší vlasti opomenout.
Prvním takovým dominantním vrcholem na naší cestě je Klíč. Leží vzdušnou čarou 3 kilometry severně od Nového Boru. Se svou nadmořskou výškou dosahující téměř 760 metrů vyčnívá Klíč dobrých 300 metrů nad okolní krajinu. Po zhruba čtyřech kilometrech z náměstí v Novém Boru po červené značce vedoucí lesní cestou kolem dvou osvěžujících studánek začíná stoupání na samotný kužel tohoto znělcového masivu. Na jeho jižní straně je pod kolmou skalní stěnou rozsáhlé suťové pole.
Za výstup klikatou stezkou na vrchol jsme bohatě odměněni nádherným výhledem do všech světových stran. Je krásný jarní den a my v dáli a hloubi pod sebou rozpoznáváme města Nový Bor i Českou Lípu a vzdálené i blízké vrcholy Ortel, Ralsko, Říp, Hvozd a také nejvyšší vrchol Lužických hor horu Luž a další. Zatímco svahy hory jsou porostlé keři a dalším rostlinstvem, její vrchol je jen holá skála. V roce 1962 zde proběhlo první zimní táboření. Zřejmě čím silnější vítr, tím silnější zážitek.
Po sestupu severovýchodním směrem procházíme sklářskou obcí Svor a o kus dál ještě Rousínovem. Obě obce se vyznačují původní lidovou architekturou. K vidění zde jsou přízemní i patrové roubené chalupy.
Pozvolna stoupající lesní asfaltka nás vede až na vršek k středověkému hradu Milštejn, který stával na mohutném rozeklaném skalním útvaru. Dnes jsou z hradu patrné sice jen zbytky zdiva, ale skála samotná (na severním konci s bránou a oknem) a okolní přes 200 let staré památné stromy stojí určitě zato. Nedaleko v lese je Stříbrná studánka.
Potkáváme několik cyklistů. Není divu, vždyť zdejší celkem upravené lesní cesty a nepříliš náročný terén spolu s krásnou přírodou, to jsou ideální podmínky pro cyklistiku a v zimě pro běžky.
Ledová jeskyně v severním svahu Suchého vrchu není z důvodu její ochrany přístupná veřejnosti. Proto je na odbočce k ní umístěna alespoň obsáhlá informační tabule s nákresy půdorysu a profilu jeskynního systému spolu s obrázky netopýra a rostlin zde žijících. Míjíme několik tzv. řopíků, železobetonových pěchotních pevnůstek první linie Československého opevnění z konce třicátých let minulého století. To už přicházíme k nádrži Naděje postavené ve stejném období k pohánění pily v nedaleké osadě Hamr.
Kamenné těleso hráze je volně přístupné. Odtok je řešen horním přepadem, což vytváří široký a vysoký závojový vodopád. Pod přehradou přecházíme potok přes padlé klády. V mapě je sice značen mostek, ale ten asi vzala voda. Potok pak překonáváme ještě několikrát. Před osadou Hamr je pro náhon dokonce vytesán asi 15 metrů dlouhý skalní tunel. Údolím Hamerského potoka se dostáváme na modrou turistickou značku a s ní do Mařenic. Zde je barokní kostel sv. Máří Magdalény, barokní jsou též sochy na mostě. Ostatní stavení ve vsi jsou opět ukázkou původní roubené lidové architektury. Modrá nás vede loukami a posléze stoupá lesem na Malý Ovčí vrch. Nedaleko v lese nocujeme.
Přecházíme přes Babiččin odpočinek a po žluté začínáme stoupat na hraniční horu Hvozd (749 m n. m.). Je to vlastně dvouvrchol, přičemž státní hranice prochází přes ten jižní, kde je také českoněmecká vyhlídková terasa u již německé chaty. Výhledy do krajiny jsou opět impozantní. Na severním čistě německém vrcholu stojí kamenná rozhledna. Dolů sestupujeme po značce podél státní hranice a míříme přímo na jih do Jablonného v Podještědí. Cestou se ještě zastavujeme u Ruského a Ukrajinského památníku. Ve zdejším lesíku jsou řady zarůstajících hrobů zajatců z první světové války.
Pak už definitivně opouštíme tento kraj hlubokých lesů, luk a potoků - Lužické hory.

Zdroj : České noviny

Zpět na předchozí stránku