Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Indonésie

Moluky - koření a bouřlivá historie

mocností vedené o pár tuctů vzdálených ostrovů kdysi spoluutvářely evropské dějiny.
Na území rozsáhlém jako střední Evropa, mezi ostrovy Celebes, Timor a Nová Guinea, se rozkládá Molucké souostroví, v Indonésii zvané Maluku.
Krvavý etnicko-náboženský konflikt z posledních let patří naštěstí již minulosti, a tak těm podnikavějším turistům (chcete-li cestovatelům) nic nebrání tyto idylické ostrovy znovu navštívit.
Slavné dějiny
Ternate, Tidore, Ambon, Bandaneira, Ai ... jména ostrovů, která v 16. a 17. století znal každý evropský, arabský či indický námořní kapitán.
Molucké ostrovy vděčí tomuto věhlasu zejména díky dvěma rostlinám. Myristica fragrans (Muškátovník vonný) a Eugenia aromatica (Hřebíčkovec vonný) jsou dva nenápadné stromy či keře poskytující vzácné koření, které se před pěti sty lety na evropském trhu vyvažovalo zlatem.
A které vedlo mocnosti tehdejší doby, Portugalsko, Španělsko, Anglii či Nizozemí k organizování nákladných zámořských výprav, majících za cíl ovládnutí těchto oblastí, případně jejich vyrvání z moci nepřítele.
Ostrovy přešly na sklonku 16. století z moci Portugalců do rukou Nizozemců. Ti se zde usadili na dlouhých 350 let a prosadili na obchod s kořením svůj monopol. Ne vždy (skoro nikdy) byly nizozemské snahy příznivé k místním obyvatelům. V roce 1621 například nechvalně proslulý nizozemský guvernér Jan Pieterszoon Coen ovládl Bandské souostroví a zanedlouho poté zlikvidoval masakrem nebývalým i v tehdejší době takřka veškerou populaci těchto ostrovů čítající 15 000 obyvatel. Obyvatelstvo Bandského souostroví se z této události již nikdy nevzpamatovalo.
Ačkoliv nebyla nizozemská vláda nikterak milosrdná, přesto získávali Holanďané postupně u místních obyvatel sympatie. Mnohé oblasti středních a jižních Moluk přestoupily v průběhu staletí na protestantskou víru a na začátku 20. století byli molučtí křesťané oporou KNIL, nizozemské koloniální armády, která potlačovala odpor na jiných místech indonéského souostroví.
Odměnou byla obyvatelům křesťanské části Moluk relativní prosperita a přístup ke vzdělání i poměrně významným postům v úřadech a místní správě. Správní centrum Amboina (dnešní Ambon) bylo dlouhou dobu nazýváno Královnou východu. Během boje o nezávislost Indonésie v letech 1945-1949 se Molučané postavili na špatnou stranu a několik desítek tisíc příslušníků koloniální armády KNIL pak muselo uprchnout do Nizozemí.
Ještě v roce 1950 se Moluky pokusily osamostatnit, ale Republik Maluku Selatan (RMS), Republika Jižní Moluky, byla novou indonéskou armádou krutě poražena.
To učinilo molucké křesťany i přes proklamovanou sekulární ideologii v Indonésii, občany druhého řádu, kterým nacionalistická či muslimská elita nikdy příliš nedůvěřovala.
Vývoj na Molukách neprobíhal nikdy stejnoměrně. Jedná se totiž o geograficky velmi rozsáhlé území, na kterém je doprava oříškem i dnes, natož před stovkami let. Proto se na severních Molukách utvořila protiváha křesťanských středních a jižních Moluk, sultanáty Ternate, Tidore, Bacan a Jailolo, které spolu sice vedly neustálé války, ale jejichž jednotícím prvkem byl islám.
Ternatský sultán Hairun a jeho syn Baabullah byli vladaři, kteří měli respekt u evropských mocností a udržovali kontakty i s muslimy národa Moro na filipínském ostrově Mindanao.
Administrativní členění
Dnešní podoba Moluckého souostroví je uspořádána bipolárně. Hlavním městem provincie Moluky (Propinsi Maluku) je Kota Ambon, a náleží sem ještě velké ostrovy Seram a Buru, menší souostroví Lease, Banda, Geser- Gorom, Watubela, Tayand, Kei, Aru, Tanimbar, Damar, Babar, Leti a Wetar. Kromě Ambonu jsou jedinými dalšími městy hodnými tohoto titulu pouze Tual (Kei) a Masohi (Seram).
Většinu obyvatel, kterých je něco přes milion, tvořili odedávna katoličtí nebo protestanští křesťané, ovšem v posledních desetiletích se situace obrátila a díky statisícům muslimských přistěhovalců zejména z ostrova Sulawesi (Celebes) je situace na některých místech značně vyrovnaná, někde islám již převažuje. To se týká především Seramu, Buru a Bandských ostrovů. Islámského vyznání jsou i některé původní komunity, například na severním pobřeží ostrova Ambon.
V roce 1999 při rozčleňování některých rozsáhlejších provincií došla řada na oddělení provincie Severní Moluky (Propinsi Maluku Utara) s hlavním městem Ternate. Severní Moluky tvoří podstatně kompaktnější celek, jehož nejrozsáhlejší částí je největší ostrov celého souostroví Halmahera.
Zdá se, že tento ostrov ve tvaru velikého pavouka či orchideje je kopií svého velkého západního souseda Sulawesi. Halmahera má celou řadu satelitů: Morotai, Bacan, Obi, Kasiruta, Mandioli nebo nepatrné ostrůvky Ternate, Tidore, Moti či Makian. Vzdálenější souostroví Sula patří geograficky spíše již k Sulawesi.
Počet obyvatel této provincie je necelý milión. Obyvatelé Severních Moluk vyznávají islám, s důležitou výjimkou křesťanské enklávy kolem města Tobelo na severozápadní Halmaheře.
Etnické složení
Obě provincie Moluckého souostroví obývá v dnešní době přes sto etnických skupin patřících k austronéské etnické a jazykové skupině, podobně jako velká většina národů Indonésie. Svým vzezřením se však obyvatelé Moluk od ostatních Indonésanů liší a jejich rysy prozrazují nezanedbatelný podíl melanéské krve.
Na severní části ostrova Halmahera se dokonce mluví jazyky patřícími do západopapuánské jazykové skupiny (jazyky Galela, Tobelo). Na mnohých místech Moluk však žijí i jiné přistěhovalecké skupiny, zejména Bugisané, Makasařané, Butonci, Javánci atd.
Proti nim se v poslední době původní obyvatelstvo vymezuje, a ač souhrnná národnost Molučanů vlastně neexistuje, mnozí se odvolávají na legendu vyprávějící o původu prapředků všech Molučanů na ostrově zvaném Nusa Ina (dnešní Seram). Společným jmenovatelem všech původních národností je tudíž národnost předků Alifuru.
Že to původně byl hanlivý portugalský výraz označující divochy, je pozapomenuto a zejména křesťané se s prapředky Alifuru velmi ztotožňují.
Příroda
Geologická skladba Indonésie není nikterak jednoduchá a Moluky patří dokonce k těm nejsložitějším oblastem i v rámci Indonésie. Kromě sopečné části na severních (Makian, Tidore, Ternate, SZ Halmahera) a jihozápadních Molukách (Damar, Babar, Banda) se totiž najdou i vyzdvižené korálové vápence (Seram, Ambon, Buru, Tanimbar) i novoguinejská žula (ve střední části ležící ostrov Obi a souostroví Sula).
Fauna patří do přechodné oblasti mezi asijskou a australskou zónou zvanou Wallacea - najdeme zde například poslední zástupce opic (Bacan), ale i mnohé vačnatce: kuskus (Seram aj.) či klokan stromový (Aru).
Unikátní je velký počet endemických druhů z ptačí říše, jako jsou např. loriové či kakadu molucký. Mimořádná je i biodiverzita korálových útesů (Bandské souostroví).
Co se týče tropických pralesů, i ty patří k přechodové oblasti - objevují se druhy jak asijské, tak australsko-novoguinejské.
Ekonomika
I v dnešní moderní době, kdy v daleké Jakartě, Medanu či Makassaru přibývá nákupních center a mezinárodních fast-food řetězců, běží život na Molukách poklidným původním tempem. Většinu obyvatel živí rybolov, zemědělství (ságo, kokosové ořechy, sladké brambory, banány, ovoce) či drobná řemesla.
Jelikož je oblast bohatá na nerostné suroviny a vzácné tropické dřevo, domácí i mezinárodní konglomeráty zde svojí činnost rozšiřují. Výjimkou není ani ilegální kácení lesů, destruktivní metody rybolovu či obchod s ohroženými druhy papoušků - to vše většinou s tichým svolením či aktivní účastí části policie a armády.
Etnicko-náboženský konflikt
Moluky se staly učebnicovým příkladem negativních jevů neklidné doby po pádu totalitního režimu prezidenta Suharta (1998). Tehdy v nastalém mocenském vakuu soupeřily zájmy nejrůznějších politických i hospodářských skupin, pro něž posloužily etnicky i nábožensky pestré Moluky jako vhodné pole působnosti.
Konflikt, který vypukl relativně prostou hádkou a bitkou na nože mezi křesťanem a muslimem, se na mnohých ostrovech rozšířil v krvavou lázeň, která si v letech 1999- 2002 vyžádala deset obětí. Kruté boje měly samozřejmě i mnoho lokálních příčin.
A co cestování?
Bez nadsázky lze říci, že Moluky jsou pro zkušeného turistu krajem neomezených možností a v dnešní době jsou z 99,9 % bezpečné. Zbývající 0.1 % se vztahuje na případy, kdy se ocitnete ve špatnou dobu na špatném místě - velmi pravděpodobně by to mohlo být v Ambonu. I ten však dobře poslouží jako přestupní stanice do jiných zajímavějších míst. Jen ohořelé domy a zvýšená vojenská přítomnost trochu napoví, co se zde v minulosti událo.
Moluky nabízejí nepřeberné možnosti relaxace na plážích, poznávání domorodého způsobu života, unikátní faunu, nádherné korálové útesy, relikty z různých historických období, výstupy na sopky či přechody horských pohoří.
Především však lze zažít pohostinnost místních obyvatel, kteří patří možná k těm nejpřátelštějším a v původním slova smyslu nejpohodovějším lidem v Indonésii se smyslem pro zábavu a humor.
Navíc je velká šance, že na některých ostrovech nepotkáte žádného turistu. Mějte ovšem na paměti dvě základní věci - bez znalostí základů indonéštiny a bez nejméně měsíce času pro každou oblast můžete na Moluky zapomenout.
A jak charakterizoval tuto oblast můj maďarský kamarád a soudobý guru všech turistů zajímající se o Moluky, László Wagner, který navštívil oblast již šestkrát a strávil zde úhrnem téměř rok? "Překrásné nezkažené ostrovy, přátelští lidé, pouze základní služby, pomalá doprava, téměř žádná angličtina - vše je pro mne plus!"

Zdroj : Web volný

Zpět na předchozí stránku