Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Kuvajt

Kuvajt - beduíni a počítače

najednou spatříte hořet ve tmě pochodně naftových polí a kdy celou iluminaci doplňují různě se křižující šňůry bíle zářících korálků ulic města.
Ráno, když jsem vstoupil do těchto ulic, honosných tříd a bulvárů, byl jsem okouzlen soužitím tradic minulosti a architekturou budoucnosti. A možná právě proto toto spojení vytváří specifickou atmosféru kosmopolitismu Orientu: elegantní limuzíny a luxusní výkladní skříně, směs jazyků, zahalené ženy a snědí muži v tradičních bílých rouchách, džallábech, soustředěni nad počítači v kancelářích či spěchající k bankovním domům. Provoz ve městě Kuvajtu je velmi intenzivní, odlehčen šesti prstenci šestiproudové vozovky, jež jsou jakýmisi letorosty rozrůstajícího se města. Protínají je radiální magistrály, vedoucí k centru. Mluvíme-li o pouliční dopravě, je třeba říci, že poměrně k počtu obyvatel, kuvajtské metropoli patří jedno z předních míst na světě v počtu zahynulých při dopravních nehodách. Vzhledem k absolutní prohibici je jediným objasněním katastrof divoká rychlost.
Všude jen písek
Před dávnými věky tu byl jen písek. V Kuvajtu se čas měří kategoriemi před ropou a dnes . Ropa je základem hospodářství a zdrojem velmi vysokých příjmů. Zemědělství je dosud málo rozvinuté, průmysl dohání ty vpředu, jak může. Z téměř dvou milionů obyvatel tvoří 80 % Arabové, převážně sunnité, Kuvajťanů je polovina. Zbytek jsou Libanonci, Jordánci, Egypťané, ale i Pákistánci, Indové, Íránci a jiní. Velké úsilí věnují Kuvajťané vytlačování písku od měst, vytrvalé přeměně pouště v užitečné území. Z pouště pronikají do měst, jež by se dala spočítat na prstech jedné ruky, barvy a ornamenty svérázného beduínského umění, zrozeného v nekonečných písečných pláních a vplétají se do interiérů sklo-hliníkových mrakodrapů.
Kuvajt už řadu let činí účinná ekonomická opatření, aby se osvobodil od úplné ekonomické závislosti na ropě. Výsledkem tohoto programu jsou už viditelné. Vybudovaná jsou nová, v zemi dosud neznámá průmyslová odvětví, vybavená nejmodernější zahraniční technologií. Rozvíjí se zemědělství, jež je možné provozovat jen na o něco málo více než desetině území. Přesto však umožňuje snižovat dovoz potravinářského zboží, jenž pohlcoval nemalé částky státního rozpočtu. Značného pokroku dosáhla výroba umělých hnojiv, chemických produktů, cementu a stavebního materiálu. Klíčovým se rovněž stal program energetiky a zpracování mořské vody v pitnou. Stejný problém, jaký měla Libye. Přemíra ropy a ani jeden pramen vody, ani jediná řeka.
Sladká voda z moře
Kdysi domácí lidé chytali dešťovou vodu do nádob a bazénů. Později, když země zbohatla, pitnou vodu dovážela loděmi a v kanystrech na hřbetech mul z povodí Shatt al'Arab v Iráku. Dnes je Kuvajt sladkou vodou, získávanou z moře, soběstačný. Přepychové bazény v zahradách boháčů už nejsou výjimkou. Naši hostitelé, aby skutečnost dostatku vody doložili, zavedli nás k proslulým kuvajtským věžím, symbolu metropole, jejichž dvě obrovské báně či koule jsou rezervoáry odsolené mořské vody. Do nejvyšší ze tří věží - 187 metrů - nás vyvezli výtahem. V horní polovině největší koule ve výšce 80 metrů nad obrovskou hladinou vody, kypí život ve dvou kavárnách a dvou restauracích, které mohou najednou obsloužit 350 hostů. V jedné z nich, v restaurantu Sebbya, jsme se více věnovali pohledu než krevetám, kadaífu z kuvajtské kuchyně. Věže stojí na břehu zálivu a ze všech pohostinských zařízení, prozářených orientálním interiérem, je fascinující pohled na milionové město Kuvajt City. Ti, kteří netrpí závratěmi, mohou tentýž pohled vychutnat z vyhlídkové koule ve výšce 123 metrů, odkud je možné obrazně vnímat tep města.
Tep zrychluje ropa
Ten tep je podřízen islámské tradici, výzvám k modlitbám přenášených tlampači z více než stovky mešit, stejně jako počítačům. A ty jsou naprogramovány na obchod s ropou, podzemním plynem a naftovými produkty. Petrochemie se soustřeďuje výhradně na zpracování ropy, zkapalňování plynu, výrobu mazadel a umělých hnojiv. Začátek kuvajtského boomu je datován dvěma letopočty: červen 1961, kdy se emirát vymanil z britského protektorátu a získal plnou státní nezávislost, a začátek roku 1965, kdy byl zestátněn ropný průmysl. První pokusy byly učiněny už v letech 1951-1953 a pak v roce 1960, kdy vznikla Kuvajtská národní společnost. Po zestátnění mohly být konečně obrovské příjmy z ropy investovány do výstavby vlastní země. Jedno z největších naftových polí na světě začalo sloužit těm, kteří tu žijí.
Historie kuvajtské nafty začala už v roce 1911, kdy k malé zemičce v Perském zálivu obrátila pozornost anglo-perská Oil Company (APOC). Všude kolem byla nafta, nebylo proto od věci domnívat se, že i tady by mohla být. Předpoklad se ukázal správným a už v roce 1914 byla nafta objevena. První světová válka však geologický průzkum zastavila. Hned po ní, v roce 1918, APOC požádal o koncesi pro těžbu. Avšak až po 2. světové válce, kdy se ukázalo, že zásoby na území emirátu patří k světové špičce, nastal prudký rozvoj těžby. V roce 1946 pak emír Ahmad Al Jaber Al Sabah otočil stříbrným kolem ventilu na potrubí, jímž začala proudit první kuvajtská ropa rovnou do kotvícího tankeru. Avšak ropa nebyla všechno. Pod ropným mořem, v hloubce pěti kilometrů, bylo objeveno obrovské množství vysoce kvalitního zemního plynu. Tak beduínskou zemi ozářil svit zlata.
Žije se dobře
Na otázku jak se žije v Kuvajtu, jsme dostali různé odpovědi. Podle toho, kolik komu z tohoto bohatství bylo dáno užívat. V průměru se však žije dobře. Už bylo řečeno, že 50 % obyvatel jsou zahraniční síly - pomocníci v domácnosti, obchodníci, stavební dělníci, technici, lékaři, vědci. Bez nich by Kuvajt nemohl existovat. Přitom proti nebezpečí přemíry cizinců se stát chrání zákony, ztěžujícími nabytí občanství. Cizinci mají velmi malou šanci. Občanství mohou obdržet jen rodilí Arabové, a to ještě prokážou-li, že v Kuvajtu žijí nejméně 50 let. Dokonce i rodilý Kuvajťan se stává pravým , se všemi právy plynoucími z občanství, až po řadě let. Privilegovanými Kuvajťany jsou ti, jejichž rodiny se usadily v emirátu před rokem 1920. Proč zrovna tento letopočet? V tomto roce totiž Kuvajt musel hájit své rodné území před nájezdy beduínských kmenů z dnešní Saúdské Arábie. A ubránil ho. Proto tato privilegia jsou přisuzována i potomkům chrabrých obránců.
Nicméně obrovský národní důchod, kontrolován a rozdělován státem, zajišťuje vysokou životní úroveň a sociální výhody jako bezplatné školství, zdravotnictví a další občanům se státní příslušností. Těch je však polovina obyvatel země. S ostatními je možné setkat se na stavbách, u naftových věží, v rybářských osadách či na pestrých tržištích. Vysedávají v kavárničkách na pobřežním bulváru. Pro ně jsou nedostupné moderní bytové komplexy stejně jako luxusní vily ponořené do zeleně zahrad. Kuvajt však tyto lidi potřebuje a oni tu nalézají práci, kterou nemají doma. Tady slušně přežívají.
Praví Kuvajťané a ti ostatní
Rozdíl mezi pravými Kuvajťany a ostatními stát bedlivě střeží, považuje jej za záruku politické stability. Přitom státu s podivem nevadí odbory, ve kterých se ostatní svobodně sdružují. Politické strany jsou však zakázány. Vilové čtvrti těch, kteří nepotřebují státní almužny, jsou kastovnicky rozloženy stranou těch, kteří se bez státní podpory neobejdou. V rezidencích, které stavěli evropští a američtí architekti, žijí ti z pravých rodin. Jen oni mají právo volit 50 poslanců do svého Národního shromáždění.
Třídění obyvatel nekončí jen u pravých a ostatních, ale, což se ve 21. století zdá neuvěřitelné, i u mužů a žen. Tyto od politiky odstavené bytosti, které můžete vidět ve vestibulech hotelů jako např. Sheraton, ale i na ulicích, jak tři čtyři seřazené za sebou podle postavení v rodině, cupitají pokorně, zahaleny závojem, za svým manželem, pánem tvorstva islámského světa. Ženská i mužská móda je monotónní, tvoří ji tradiční oděvy. Muži jsou oděni do bílého beduínského obleku, džallábu, který symbolizuje národní hrdost.
Za volantem bez závoje
Žena je však zbavena volebního práva. Volební proces je svou přirozeností vhodný jen pro muže, kteří jsou obdařeni výkonnou silou a znalostmi, stanoví rozhodnutí Nejvyšší islámské rady státu. Mohou však studovat, pracovat ve školství, veřejných službách, aby pomohly snižovat závislost na cizích odbornících. Poměrně revoluční privilegium mají řidičky aut - mohou jezdit s nezahaleným obličejem. Dokonce to bylo nařízeno státním výnosem - na základě zkušenosti, kdy v roce 1983 uprchli policii teroristé, kteří byli v autech maskováni závoji.
Důležitá metropole
Metropole Kuvajt City, ležící v půvabné scenérii Perského zálivu, patří k nejdůležitějším bankovním a finančně-obchodním centrům Blízkého a Středního východu. Díváme-li se na Kuvajt zeměpisným pohledem, je tento stát velmi malý, byť největší ze všech petrolejových emirátů v Zálivu. Žije však velkými nadějemi i přes trpké zkušenosti z důsledků irácko-íránské války, jež po léta pociťoval, nemluvě o krátké irácké okupaci, která způsobila zemi obrovské škody především na naftových polích.
Tyto zkušenosti i kuvajtská trpká historie, poznamenaná různými dobyvateli - Turky, Íránci, Angličany - vedou vládu k politice neutrality a aktivnímu působení při překonávání různých mezinárodních rozporů a konfliktů, ke sledování myšlenky arabské jednoty a spravedlivého vyřešení palestinské otázky. Je možno připomenout, že Kuvajt po celou dobu od konce války udržoval dobré vztahy se socialistickými zeměmi, které byly k užitku obou stran.

Zdroj : Halo noviny

Zpět na předchozí stránku